Volíme hlavou, srdcem nebo úplně něčím jiným…..
Tak máme po studentských prezidentských volbách. Zcela podle očekávání u nich zvítězila bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně, paní Nerudová. Když jsem se doma ptal naší dvacetileté slečny na její preference, volila by jí s největší pravděpodobností také. Bude jí volit, protože se jí líbí jak mluví. A tím se dostáváme k jádru pudla.
Nechci dělat fundované rozbory, na to nemám ani vzdělání ani ambice. Používám pouze veřejně dostupné informace, které si každý může dohledat na internetu také. Možná rozdílem oproti některým jiným je to, že se o dění kolem nás dlouhodobě zajímám a k tomu se snažím používat i vlastní hlavu. Ale zpět k tématu. Podle mého názoru by prezidentem měl být každopádně člověk, který má za sebou určitou politickou minulost, umí se pohybovat v prostředí vysoké politiky a dokáže v těchto kruzích také jednat. Měl by to být člověk, kterého nikdo nemůže vydírat za jakékoliv prohřešky z minulosti (neboť vše se dá zneužít) a měl by mít i jisté zásady a morální profil. Určitě podle mě není předpokladem pro funkci prezidenta/tky to, že je někdo přesvědčen o tom, že si to zaslouží, protože je nejlepší nebo by si to prostě jen rád zkusil. Pravdou je, že takových osobností mezi kandidáty mnoho není. Dle mého názoru je to pouze náš pan Jaroslav Bašta. Reakce mladých po vzoru naší slečny je však pochopitelná a více či méně omluvitelná jednak absencí zkušeností a životních postojů na nich založených a jednak naprosto brutálním vymýváním mozků během studia na středních a vysokých školách. Samozřejmě, že je to z mého pohledu špatně. Bohužel to je ale trendem posledních let. Vždy platilo, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Jelikož dnešní mladí nemají osobní srovnání s historií a jakýkoliv názor vybočující z vládní řady je okamžitě potlačen, popřípadě zesměšněn, jsou ochotní bez většího odporu tuto vládní linii podporovat. Ale v kontextu tohoto vzoru se rozhodovat podle toho co říká někdo, o kom před půl rokem člověk ani neslyšel, je celkem riskantní podnik. Naučit se úsměv do kamer, líbivá a slušivá gesta a texty, které vám někdo sepíše podle pravidel psychologie, může téměř každý. Mně osobně tedy konkrétně paní Nerudová nemá čím oslovit. Vůbec nekomentuji její tanečky kolem praktik užívaných na univerzitě, kterou řídila.
Ve světle toho, co jsem psal výše je ale tématem k zamyšlení jiná věc. Mladé a nezkušené můžeme omluvit, ale osobně vůbec nechápu, že mnoho našich spoluobčanů střední a starší generace bez většího odporu následuje nastavenou cestu také. Nerozumím tomu, proč přesně podle not různých poskoků současné vládní garnitury naprosto bez vlastního postoje přebírají formulace a názory, které mnohdy hraničí až s pomluvou a osobními útoky na každého, kdo má odlišný pohled na řešení problémů, které nás obklopují. Proč si také nesrovnají pro a proti, proč se nezkusí sami odpovědět na to, co je dobře a co špatně. Samozřejmě převzetí obecně hlásaných pravd je pohodlnější než tvořit si vlastní názor. Je v tom ale bezpochyby i nezanedbatelná část alibismu, dokonce se nebojím říct zbabělosti. Kdyby se ukázalo, že hlásaná pravá cesta není tak úplně pravá a proroci jsou tak trochu falešní, můžeme přece vždy říci, že to nebyl náš názor, že to hlásal pan/paní XY. Pro názornou ukázku úplně stačí otevřít si libovolnou diskuzi pod některým z článků vypuštěným do mediálního prostoru internetu. Hemží se to v nich koblihami, ruskými šváby a to jsou ještě zdaleka ty nejmírnější výrazy. Mimochodem já mám do několika těchto diskuzí také zakázaný přístup. Ne za to, že bych byl hrubý nebo propagoval nevhodné názory. Pouze jsem se snažil přesvědčit diskutující, aby psali své názory a nepapouškovali přitroublé stokrát omílané bláboly. Demokracie je totiž hlavně o tom, že každý může mít svůj názor a dohromady se na výsledném kompromisu mají všichni dohodnout. To, co se děje kolem nás nyní, mi silně připomíná časy, které moje a starší generace plnými doušky prožívaly v minulém století (to zní hrozně)… Neříkalo se tomu náhodou totalita? Jeden správný směr, jeden povolený názor, vše ostatní je podvratná činnost proti obecnému blahu. No nic, popřemýšlejte sami.
Když se vrátím k volbě budoucího prezidenta/tky (ať to máme vyvážené), bylo by asi vhodné použít také pokud možno vlastní hlavu, zkušenosti a názory. Nenechat si vnutit nesmysly a lži, které se teď všude kolem nás objevují, jako univerzální pravdu. Je evidentní, že mnozí kandidáti jsou pro nás nepřijatelní z osobních důvodů, říkají něco špatně, nebo nám prostě jen nesedí. Tak berme nastávající prezidentské volby i jako zkoušku. Zkoušku naší ochoty respektovat jiný názor, domluvit se na přijatelném kompromisu a respektovat výsledek této společenské dohody. To, co se dělo po poslední volbě Miloše Zemana prezidentem o našich kvalitách opravdu moc nesvědčí.
Takže závěrem bych řekl asi následující. Až budete přemýšlet o tom, kdo by měl být naším prezidentem pro příští období, volte svou hlavou, vybírejte svým srdcem. Je mi jasné, že někteří mají volby u jiné části těla, ale i to je každého volba. A to je na tom krásné. Každý můžeme mít (alespoň ještě prozatím) svůj názor a veřejně ho prezentovat. Stejně tak bychom ale měli být ochotní akceptovat i názor ostatních. Nekažme si Vánoce, nemračme se zbytečně na sebe, užijme si svátky.
S přáním spokojeného prožití Vánoc se loučí Jaroslav Roček v.r.