Rusko napadlo území jiného státu, napadlo Ukrajinu. Toto je nezpochybnitelný fakt. Je to akt agrese za použití zbraní, ve kterém umírají příslušníci ozbrojených sil, ale což je horší, bezbranné civilní obyvatelstvo. Jako každá jiná agrese, je i tato neomluvitelná a je důkazem o neschopnosti politiků se dohodnout, o neochotě žít v míru. Stále je pro politiky důležité míti někde nějakého nepřítele a pokud není, tak si jej třeba i vymyslet tak, aby se mezi obyvatelstvo zasely obavy, strach a lépe se vládlo s minimálním odporem mas, zvláště v době, kdy má globální liberální kapitalismus značné problémy.
Konflikt na Ukrajině dokonale odvedl pozornost obyvatelstva od současné krize liberální demokracie, „sorošovsko-pravdoláskařského“ vidění světa a pomocí mainstreamových provládních médií se spustila, za pomocí lží a polopravd až nebývalá hysterie mezi lidmi. Navíc odporným tvrzením, že jsme ve válce si zajistila vládnoucí garnitura dočasnou podporu nemalé části obyvatelstva.
Mají Rusové nějaké zákonné právo napadnout sousední zemi?? Asi takové jako mělo NATO při napadení Jugoslávie a bombardování Bělehradu. Rozdíl je v tom, že bombardování Bělehradu bylo „humanitárním vražděním“ civilních obyvatel, kdežto bombardování ukrajinských měst je „cílenou genocidou“, k tomu by se dalo pouze poznamenat: „ prašť jako kopni, či pěšky jako za vozem“
Jsou pravdivá ruská tvrzení, že jejich agrese vůči Ukrajině je nutná a že se jedná především o „denacifikaci“ Ukrajiny?? Jsou asi tak pravdivá, jako tvrzení amerických tajných služeb před napadením Iráku, že Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení a sám si je vyrábí. Uvedená fakta jsou nezpochybnitelná a jsou důkazem toho, že si velmoci mohou dovolit cokoliv, aniž by jim v tom svět dokázal zabránit a vždy se najde u nich pro akt agrese zdůvodnění.
Poté už je jenom otázkou, „kdo komu fandí a kdo za koho kope, či kdo komu věří“
Ing. Libor Studnička